Masarova Loď

Na své lodi už nějakou tu chvilku jedu a prozatím mi počasí ve West Blue přeje. Ale stále nevidím ostrov Ilusia kde je má předposlední zastávka před Grand Line.

Po dost dlouhé době na lodi a nárazech vln do lodi jsem se konečně přibližoval k ostrovu Ilusia. Nehodlal jsem však plout do přístav. Chtěl jsem plout k ruinám které najdu mimo město. Odtamtud se vydám ho prozkoumat. Snad projdu dalšími zkouškami co si na mě osud přichystá. Sice ta předchozí jeskyně byla až moc podivná, ale neporazila mě. Nevadí že jsem ten poklad nezískal však on tam pořád je. Jen je ta místnost zatopená. Někdy se tam vrátím a získám ho. Vyhodím kotvu u ostrova a vemu si nějaké jídlo na cestu. Vydám se k ruinám.

Pluju se svou lodí když konečně mám danej správnej kurz. Na chvíly nechám kormidlo kormidlem a jdu si pro barvu. Jakmile najdu barvu tak si vytvořím svůj vlastní pirátskej znak a namaluju ho samozřejmě i na plachty, aby šel dobře vidět. Pak zas barvu uklidím a jdu opravit těch pár děr. Když se i po opravách vrátím ke kormidlu zjistím že jsem zahnul jaksi trochu doprava, ale to doženu a narovnávám lod. Moc se toho nestalo ani moc jsem z kurzu neušel a tak mířím na obrácenou horu. Škoda že jsem sám, bude to pro mě velmi obtížné ji jako jedinej zdolat. U obrácené hory si ani neodpočinu jak budu muset všechno dělat jen já.

Pořádně jsem chytil kormidlo a snažil se s lodí manévrovat abych se vyhnul vlnám to se mi však nepodařilo po tom co jedna udeřila do lodi a už se blížila i druhá. Vzal jsem tedy zapalovač a nohou jsem držel kormidlo. Škrtl jsem a plamínek se oběvil. Soustředil jsem se na větší rozšíření plamenu kterým jsem poséze vypustil na přibližující se vlnu.

Sakra s tím se nedá nic dělat. Nemám moc na odražení moře ale spíš jen na odhazování vody. Vzal jsem kbelík a rychle jsem nabíral vodu do kbelíku a vyhazoval jí z lodi co nejrychleji to šlo. Pravděpodobně se sem dostane ještě více vody tak se snažím co nejvíc když jsem tu sám bohužel.

Když odhazuju kýbl s bodou tak se loď náhle otřese po další vlně a já padám do vody. Naštěstí díky svým reflexů, se zachytím za horní tyč a tak tak jsem nad vodou ale dělá mi potíže se postavit na nohy. Kýbl mi vypadl z rukou a já si musel nějak poradit abych ho získal zpět. Vzpomněl jsem si že mám na zádech svojí tyč a ta by mi pomohla. Narovnám se a už znova pevně stojím na nohách a použiju svojí tyč abych si dal blíž ten kbelík. Ten po chvilce získám zpět a zase odhazuju vodu pryč.

Tak tak se vyhnu příchozí vodě aby mě nezasáhla. Přišel jsem o první stěžeň a musím zachraňovat zbytek. Je to velice stará loď ale nenechám ji padnout. Začnu stahovat co nejrychlejším tempem všechny plachty. " Sakra, kéž bych tu měl nějakýho parťáka. " Řeknu si a po stažení plachet jsem v pohotovosti a zachraňuju co se dá.

Když už je konečně po všem tak vezmu zase kbelík a postupně odhazuju vodu z lodě. Když se mi to podaří tak už se začíná i vyjasňovat a to je dobře. Snad už mě dneska nic takového nepotká. Potřebuju k sobě někoho aby mi pomáhal. Je to dřina na lodi pracovat sám. Mít menší loďku třeba poháněnou ovocem by nebylo na škodu. Rychlejší, hbytější a efektivnější. Ale stála by hodně a já už mám jen pár tisíc beli.

Po hodně dlouhé plavbě se konečně dostávám na ostrov zvaný Whiskey Peak. Ovšem o něm nic nevím, ani co to je za ostrov. Snad tam budou přátelští lidé a pomůžou mi opravit loď. Nebylo by na škodu kdyby se našel i nějaký nový parťák. Právě jsem připlul do přístavu a vyhodil kotvu. Plachty jsem stáhl a šel jsem se kouknout k zábradlí.